Přeskočit na hlavní obsah

Vánoční padesátka Kokořínskem aneb zvěři navzdory

Vyrážíme s Milošem ještě za tmy směr Želízy. Cestou nás “uchvátí” surrealistický pohled na Štětí jako vystřižený ze Zemanova Vynálezu zkázy. V Želízech, kde je cíl trasy, necháváme prozíravě jedno z aut a společně druhým se přesouváme na start do Lhotky. Cestou mne uchvátí statný jelen, kterého míjíme asi v metrové vzdálenosti, aniž by ho Miloš postřehl. Zpětně nevím, zda se mi nezdál.


Start je individuální, nikdo nerozdává čísla ani rady, takže žádný stres, prostě zapínáme hodinky a v mrazivém ránu vyrážíme. Trasa až na výjimky vede mimo silnice a je doslova nabitá zážitky. Míjíme hromady jeskyní, skalních bytů, skalních reliéfů, sem tam hrad, sem tam něco, co kdysi byl hrad. Místy jsou skalní schody, místy žebříky a řetězy, občas skalní průrvy, kde je dobré nemít hůlky napříč ani ve složeném stavu. Ještě před Kokořínem doháníme Olafa, který to celé vymyslel a děkujeme mu za tu parádu.


Ještě před Bludištěm nás dohání Matěj a s úsměvem peláší dál. V Bludišti potkáváme Matěje bez úsměvu, jak bloudí. S úsměvem ho posíláme špatným směrem, s nadějí, že bychom ho mohli potkat znovu. Naštěstí nám to nemá za zlé, protože je stejně nejrychlejší. Potkáváme ho ještě jednou o pár kilometrů dál, protože se stavil s partou v “Nostalgické myši” na jídlo a my ne, což mi Miloš odpouští, neboť předběhnout Matěje se jen tak někomu nepovede. Pak už potkáváme jenom Vandu, která se Matějovi a spol. ztratila. Prohlásila, že jsou na ni moc rychlí a že se radši bude držet nás, načež nám zmizela v kopci a už jsme ji neviděli. Na několika místech nás trasa vypečeně vytáhla do pěkného krpálu, aby nás po kilometrovém okruhu vyplivla zase zpátky. Občas je to na nesmeky, občas na lezečky a jednou Miloš nadával něco o horolezcích a dožadoval se lana, ale nebylo koho.


Prošli jsme si historií od pravěku, přes středověk, třicetiletou válku, orientální sloh s maurskými prvky až k počátkům funkcionalismu a všude se nám líbilo. Kromě jelena jsme potkali stádo muflonů, kamenné lvy, čerty, kemp s polní kuchyní, pseudovojáky v offroadech, řopíky, kde žádní vojáci nebyli a několik bláznů, kteří rychleji či pomaleji mířili stejným směrem jako my. Bylo to intenzivní, bylo to dlouhé, bylo to prekérní, ale krásné.


 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

100MKMK 2024 aneb z bojovníka toustem a pak roninem

Kam míříš tmou noci? Jsi v myšlenek svých moci a čím jsi dál, tvých bolestí ubývá. Sil ti už nezbývá, než stále vpřed. Nic nejde hned. Tak každý strom i každý kámen jsou cílem a pak ámen. Málokdy vidím na teploměru 35 °C ve stínu. A ještě nikdy jsem přitom nestál na startu závodu. Dnes je ten den a kroutím při tom hlavou sám nad sebou. Jak pravil kamarád Braňo Zigo: “Slnko páli tak, až sa ohýbajú stĺpiky na plotoch!” A to mám v plánu trasu dlouhou 225 kilometrů a velmi ambiciózní plán stihnout to pod čtyřicet hodin. Po loňské stomílovce jsem si řekl, že další meta by mohlo být nějakých 200 kilometrů. Když jsem si na facebooku všiml příspěvku Lenky Procházkové Prouzové o 100MKMK , bylo rozhodnuto. Kratšími trasami jsem se ani nezabýval a rovnou jsem si sebevědomě vyhlédl tu nejdelší s názvem “The Shadow Warrior.” Přípravy jsem zahájil už prakticky na jaře a všechny předchozí závody a akce tak byly de facto zkoušením, zda jsem připraven a hoden. Po vzoru elitních ultra běžců jsem si ...

Zubatá ultra

Po návratu z oběhu Mont Blancu koukám do kalendáře a vidím časoprostorovou trhlinu na neděli 7.7.24. Domlouvám se s Dášou, že by snad konečně mohl klapnout nápad zaběhnout společně Zubatou . Tahle individuální běžecká výzva vybírá z Jizerek asi to nejhezčí, nač tam člověk může narazit. V pondělí koukám na předpověď a Jizerky slibují 16 °C a hustý déšť; no paráda. V průběhu týdne se nenápadně Dáši ptám, jestli jí to nevadí, ale dostávám zcela jasnou odpověď, že to přeci nebudeme vzdávat. No tak nebudeme, no. V pátek mi dorazí fungl nové Altra Timp 5, a tak je alespoň krátce testuji v kopcích za barákem, jestli to v nich půjde. Sedí skvěle, v technickém terénu jsou stabilní, nekloužou, nikde nic netlačí a díky podrážce od Vibramu by měly držet i na mokru. Předpověď už slibuje jen mírný déšť. V sobotu večer procházím výsledné časy běžců před námi a v hlavě se mi pomalu rodí plán. Vím, že Dáša běhá skvěle a když se dívám na nejrychlejší ženský čas, věřím, že má na to ho překonat. Nastavuji...

Oběhnout si Mont Blanc, aneb na francouzské croissanty, italské kafe a švýcarskou čokoládu

Skřípu zuby, ale takhle jsem to vlastně chtěl. Máme za sebou sotva deset kilometrů, takže to musím ještě chvíli vydržet, než bolest otupí. Už zase předbíháme nějaké chodce. Nejde se ubránit neustálému srovnávání s loňským Ultra Tour Monte Rosa . Ale tohle není závod; tady se přeci nemusím honit. Sedám na šutr a přelepuji do krve rozedřené paty. Chodci nás po chvíli předcházejí. Prima, takže je budeme předbíhat ještě jednou. Loni jsme přeběh Tater už více méně dokončili a nezbylo, než vymyslet další lokalitu. Tak proč ne hned tu nejprofláknutější - Tour du Mont Blanc . Jde o trasu, která vede v délce přes 170 km kolem celého masivu Mont Blanc a prochází Francií, Itálií a Švýcarskem. Nastoupá se při ní kolem 10000 metrů. Z velké části se kryje s trasou slavného závodu UTMB . Autem do Prahy na letiště, přičemž zjišťuji, že vzadu je Passat tak pro dvě malé děti, ale rozhodně ne pro tři dospělé, byť nikterak rozložité. Letadlem do Ženevy a to je velká pohoda. Autobusem do Chamonix a druhým ...