Vyrážíme s Milošem ještě za tmy směr Želízy. Cestou nás “uchvátí” surrealistický pohled na Štětí jako vystřižený ze Zemanova Vynálezu zkázy. V Želízech, kde je cíl trasy, necháváme prozíravě jedno z aut a společně druhým se přesouváme na start do Lhotky. Cestou mne uchvátí statný jelen, kterého míjíme asi v metrové vzdálenosti, aniž by ho Miloš postřehl. Zpětně nevím, zda se mi nezdál.
Start je individuální, nikdo nerozdává čísla ani rady, takže žádný stres, prostě zapínáme hodinky a v mrazivém ránu vyrážíme. Trasa až na výjimky vede mimo silnice a je doslova nabitá zážitky. Míjíme hromady jeskyní, skalních bytů, skalních reliéfů, sem tam hrad, sem tam něco, co kdysi byl hrad. Místy jsou skalní schody, místy žebříky a řetězy, občas skalní průrvy, kde je dobré nemít hůlky napříč ani ve složeném stavu. Ještě před Kokořínem doháníme Olafa, který to celé vymyslel a děkujeme mu za tu parádu.
Ještě před Bludištěm nás dohání Matěj a s úsměvem peláší dál. V Bludišti potkáváme Matěje bez úsměvu, jak bloudí. S úsměvem ho posíláme špatným směrem, s nadějí, že bychom ho mohli potkat znovu. Naštěstí nám to nemá za zlé, protože je stejně nejrychlejší. Potkáváme ho ještě jednou o pár kilometrů dál, protože se stavil s partou v “Nostalgické myši” na jídlo a my ne, což mi Miloš odpouští, neboť předběhnout Matěje se jen tak někomu nepovede. Pak už potkáváme jenom Vandu, která se Matějovi a spol. ztratila. Prohlásila, že jsou na ni moc rychlí a že se radši bude držet nás, načež nám zmizela v kopci a už jsme ji neviděli. Na několika místech nás trasa vypečeně vytáhla do pěkného krpálu, aby nás po kilometrovém okruhu vyplivla zase zpátky. Občas je to na nesmeky, občas na lezečky a jednou Miloš nadával něco o horolezcích a dožadoval se lana, ale nebylo koho.
Prošli jsme si historií od pravěku, přes středověk, třicetiletou válku, orientální sloh s maurskými prvky až k počátkům funkcionalismu a všude se nám líbilo. Kromě jelena jsme potkali stádo muflonů, kamenné lvy, čerty, kemp s polní kuchyní, pseudovojáky v offroadech, řopíky, kde žádní vojáci nebyli a několik bláznů, kteří rychleji či pomaleji mířili stejným směrem jako my. Bylo to intenzivní, bylo to dlouhé, bylo to prekérní, ale krásné.
Komentáře
Okomentovat