Kam běžím

Usínáš za chůze a vidíš jednorožce možná plameňáky na břehu jezera Budíš se u domu na rohožce Zbývá ti už jen důvěra v pevnou vůli dojít v cíl Píše mi Kačka, jestli s ní nechci jet na Gardu, že Vojta přenechává startovné. Píše mi Hanka, jestli nepojedu na Gardu, že Vojta přenechává startovné. Píšu Vojtovi, že to tedy beru, byť jsem s tím vůbec nepočítal a tomu odpovídá i stav mé přípravy. Naštěstí mám za sebou čerstvě své druhé PVLH a pár delších akcí, takže vytrvalostně by to šlo. Pátek ráno vylézám v kempu z auta a překvapeně pozoruji okolní kopce, které jsou po včerejším vytrvalém dešti vidět vůbec poprvé. Mezi mraky začínají vykukovat i vrcholky okolních hor. Je to oproti včerejšku příjemná změna, na druhou se částečně ukazuje, co nás vlastně čeká za krpály. To, že navzdory předpovědi nechčije a mně se po několika dnech udělalo lépe, mi přijde jako zázrak. Během čtvrtka přicházely postupně zprávy od organizátorů, že 150 km varianta se kvůli čerstvému sněhu ruší a její účastníci se...

  Na Středním vrchu   chtěl jsem si dát sprchu S tebou či bez tebe vzalo mne to do nebe To si takhle ráno hovíte ve svém služebním vysavači cestou na otočku do Hluboké nad Vltavou, když vám do toho volá kamarád Miloš a vy víte, že to bude zase vypečené. “Čau Tome, zítra běžím(e) PVLH. Naložím tě v devět.”  WTF???  No nic, přemýšlím, co jsem měl na sobotu v plánu, abych to škrtl. V pátek se necítím úplně nejlépe, ale přikládám to předstartovní nervozitě. Poctivou stovku jsem koneckonců běžel naposledy před rokem a půl a od té doby se další rok potýkal s bolestí plantárek. Lednový Vokoberg sice je plus mínus stovka, ale svým pojetím je to trochu něco jiného a člověka to tolik nerozbije (nepočítám-li omrzliny). Odpoledne rychle pobalím věci (přičemž zjistím, že kromě gelů a pár tyčinek doma vlastně pořádně nic nemám) a zkusím se na chvilku ještě natáhnout, než pro mne Miloš přijede. Cítím se dost unavený, ale spánek samozřejmě nepřichází. V devět sedám k Milošovi do aut...

Vokoberg  je srdcovka.  Není moc podobných závodů. Pokud máš v tomhle závodě nějaké ambice, musí se v tobě potkat několik klíčových faktorů: Schopnost práce v týmu Jste na to dva a jeden bez druhého to nedáte. Musíte dokončit oba, oba společně. Musíte si umět rozdělit role, dobře odhadnout své silné stránky a mít stejnou míru motivace. Cit pro logistiku a schopnost improvizace Nikdo nezná trasu předem; každý tým si o ní rozhoduje sám a za pochodu ji mění. Kombinace s dopravou, která má svá pravidla, je zásadní. Rozhodnutí o každé kontrole, kterou navštívíte nebo vynecháte může rozhodnout o úspěchu či neúspěchu, o pořadí ve výsledkové listině o naběhané vzdálenosti, o čase. Odolnost vůči zimě a tmě V půlce ledna může panovat jarní počasí, ale mnohem spíš to bude buď nechutná mlha a bláto s teplotami kolem nuly, nebo taky třeskuté mrazy hluboko pod nulou. Větší část závodu jdete za tmy, takže toho moc neuvidíte. Nohy budete mít v lepším případě samý varhánek, v tom horším skončí...