Kam běžím

Podzim se nevyvedl. Od Lužických sedmistovek mne stále trápila kolena. Z tréninků se staly spíš pokusy, jestli vůbec něco uběhnu. Nakonec jsem se dokopal k dalšímu vyšetření na magnetické rezonanci a tentokrát postupně obou kolen. Než vše proběhlo a měl jsem výsledky, podzim byl pryč a já za říjen i listopad odběhal pokaždé s bídou devadesát kilometrů. Plány na absolvování zimního Čertovského ultratrailu, Loučení i Pražské stovky vzaly za své. V prosinci už má temnota dosáhla téměř svého dna. Levé koleno už sice bylo v pořádku a to i podle výsledků magnetu, ale pravé stále při delším běhu pobolívalo a výsledky v nedohlednu. Zhruba deset dní před koncem roku jsem se podíval na své statistiky a zjistil, že mi chybí cca 100 km do celkových 3000 km za rok. V hlavě se zrodil plán. Začal jsem běhat každý den ráno i večer a odklusal jsem vždy jen pár kilometrů s tím, že když se pravé koleno nebude horšit, budu vzdálenost postupně navyšovat. A ono to šlo. Zaměřil jsem se na důslednější stretch