Na Středním vrchu chtěl jsem si dát sprchu S tebou či bez tebe vzalo mne to do nebe To si takhle ráno hovíte ve svém služebním vysavači cestou na otočku do Hluboké nad Vltavou, když vám do toho volá kamarád Miloš a vy víte, že to bude zase vypečené. “Čau Tome, zítra běžím(e) PVLH. Naložím tě v devět.” WTF??? No nic, přemýšlím, co jsem měl na sobotu v plánu, abych to škrtl. V pátek se necítím úplně nejlépe, ale přikládám to předstartovní nervozitě. Poctivou stovku jsem koneckonců běžel naposledy před rokem a půl a od té doby se další rok potýkal s bolestí plantárek. Lednový Vokoberg sice je plus mínus stovka, ale svým pojetím je to trochu něco jiného a člověka to tolik nerozbije (nepočítám-li omrzliny). Odpoledne rychle pobalím věci (přičemž zjistím, že kromě gelů a pár tyčinek doma vlastně pořádně nic nemám) a zkusím se na chvilku ještě natáhnout, než pro mne Miloš přijede. Cítím se dost unavený, ale spánek samozřejmě nepřichází. V devět sedám k Milošovi do aut...
O mých bězích na vzdálenosti větší než dlouhé