Přeskočit na hlavní obsah

Běh na Sněžník

Ťukám na displej telefonu. Musel se zbláznit. Jdu kouknout na teploměr. No ty kráso. 8/16, tedy osm ráno a venku -16° C. Nešlo by to běžet v péřovce? Prstové ponožky měním za nejteplejší v mé výbavě - vánoční s vločkou. Uklidňuji se, páč při startu v deset už má být "krásných" deset, ale mínus.

Po příjezdu na start potkávám Miloše. Ukazuje nové goráčové sněhule od La Sportivy. Že prý v tom poběží. Ve frontě na číslo závidím těm, co mají tlustší péřovku, než já. 46, žádnou symboliku v tom nehledám a prchám zpět do tepla auta. Dvě minuty před startem v panice hledám číslo. Připínám si ho hodně nízko. Alespoň trochu mi v tom mraze ochrání to nejcennější - telefon. Beru druhé rukavice. Úderem desáté jsem na startu. Úderem 10:04 vyrážíme. S Karlem a Ondrou to bereme takticky ze středu startovního pole, kde je nejvíc lidí a šance, že ty před námi umrznou dřív a budeme jim moct sebrat hadry.

Do kopce mi to moc neběží. Držím se Karla, ale dlouho to nevydržím. Naštěstí Karel měl ráno moc čaje, takže mi dává náskok. Bohužel mi za chvíli znovu mizí v kopci. Na chvíli dobíhám Kačku s Metelkou. Něco si pořád povídají. Neodpovídám, zmrzla mi huba. Za chvíli mi mizí v kopci. Těsně nad skalními schody uhýbám v protisměru Honzovi Franckemu (alespoň myslím, že to byl on.) Evidentně ho Yukon zocelil. Běží první a v závěsu má dalšího chrta. Jen obdivně funím.

Na Sněžníku čekám občerstvovačku. Není tu. Jsem vlastně rád, mám zmrzlou hubu. Obcházím rozvážně rozhlednu a pomalu se rozbíhám. V dálce vidím Kačku. V technickém seběhu zjišťuji, že nové Altry skvěle drží a začínám se rozbíhat. Občerstvovačka na křižovatce mne nechává v klidu; mám zmzlou hubu. Doháním ale Kačku. V kopci mi mizí v dálce. Kopec je krátký a znovu se rozbíhám. Vidím Karla. Magnetizuju ho. Funguje to. Krátce se držíme spolu, ale vidím další magnet - Kačku. Mám delší nohy a z kopce to je znát. Kačka neumí dvojitý uzel. Musí zastavit a převázat tkaničky. Nejsem gentleman a vím, že je to jediná šance, jak jí utéct. Držím se Metelky. Z kopce jí utíkám, páč mám delší nohy. Na Maxičkách naviguji borce přede mnou. V sebězích jsme na tom podobně, takže ho odnaviguji až k Pstružnému rybníku. Děkuje mi a za odměnu mne pouští před sebe, že už nemůže. Kopec nad Přípeří jdu, nemůžu. Naštěstí už je to jen z kopce a po rovině. Z kopce na Červeňáku lehce předbíhám dalšího borce. Proletím viadukt a běžím si povzneseně do cíle. Schody u hospody jdu. Borec je přeskočí a lehce mne přebíhá. Stále jsem povznesen, ale míň. Cíl. 23 km za 2:14:44. Chvíli si užívám, že jsem utekl Kačce i Metelce. Pak mi dojde, co říkaly v tom kopci: "My to dnes bereme jako výlet."

I tak to bylo super, hezká trasa v domácím prostředí, celou dobu sluníčko, spousta kamarádů a známých a navíc jsem měl po delší době konečně pocit, že to můžu trochu rozběhnout. Tenhle závod mi opět ukázal, že často je to jen o hlavě.

P.S. Fotky tentokrát žádné. Kromě huby mi zmrzly i ruce :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

100MKMK 2024 aneb z bojovníka toustem a pak roninem

Kam míříš tmou noci? Jsi v myšlenek svých moci a čím jsi dál, tvých bolestí ubývá. Sil ti už nezbývá, než stále vpřed. Nic nejde hned. Tak každý strom i každý kámen jsou cílem a pak ámen. Málokdy vidím na teploměru 35 °C ve stínu. A ještě nikdy jsem přitom nestál na startu závodu. Dnes je ten den a kroutím při tom hlavou sám nad sebou. Jak pravil kamarád Braňo Zigo: “Slnko páli tak, až sa ohýbajú stĺpiky na plotoch!” A to mám v plánu trasu dlouhou 225 kilometrů a velmi ambiciózní plán stihnout to pod čtyřicet hodin. Po loňské stomílovce jsem si řekl, že další meta by mohlo být nějakých 200 kilometrů. Když jsem si na facebooku všiml příspěvku Lenky Procházkové Prouzové o 100MKMK , bylo rozhodnuto. Kratšími trasami jsem se ani nezabýval a rovnou jsem si sebevědomě vyhlédl tu nejdelší s názvem “The Shadow Warrior.” Přípravy jsem zahájil už prakticky na jaře a všechny předchozí závody a akce tak byly de facto zkoušením, zda jsem připraven a hoden. Po vzoru elitních ultra běžců jsem si ...

Zubatá ultra

Po návratu z oběhu Mont Blancu koukám do kalendáře a vidím časoprostorovou trhlinu na neděli 7.7.24. Domlouvám se s Dášou, že by snad konečně mohl klapnout nápad zaběhnout společně Zubatou . Tahle individuální běžecká výzva vybírá z Jizerek asi to nejhezčí, nač tam člověk může narazit. V pondělí koukám na předpověď a Jizerky slibují 16 °C a hustý déšť; no paráda. V průběhu týdne se nenápadně Dáši ptám, jestli jí to nevadí, ale dostávám zcela jasnou odpověď, že to přeci nebudeme vzdávat. No tak nebudeme, no. V pátek mi dorazí fungl nové Altra Timp 5, a tak je alespoň krátce testuji v kopcích za barákem, jestli to v nich půjde. Sedí skvěle, v technickém terénu jsou stabilní, nekloužou, nikde nic netlačí a díky podrážce od Vibramu by měly držet i na mokru. Předpověď už slibuje jen mírný déšť. V sobotu večer procházím výsledné časy běžců před námi a v hlavě se mi pomalu rodí plán. Vím, že Dáša běhá skvěle a když se dívám na nejrychlejší ženský čas, věřím, že má na to ho překonat. Nastavuji...

Oběhnout si Mont Blanc, aneb na francouzské croissanty, italské kafe a švýcarskou čokoládu

Skřípu zuby, ale takhle jsem to vlastně chtěl. Máme za sebou sotva deset kilometrů, takže to musím ještě chvíli vydržet, než bolest otupí. Už zase předbíháme nějaké chodce. Nejde se ubránit neustálému srovnávání s loňským Ultra Tour Monte Rosa . Ale tohle není závod; tady se přeci nemusím honit. Sedám na šutr a přelepuji do krve rozedřené paty. Chodci nás po chvíli předcházejí. Prima, takže je budeme předbíhat ještě jednou. Loni jsme přeběh Tater už více méně dokončili a nezbylo, než vymyslet další lokalitu. Tak proč ne hned tu nejprofláknutější - Tour du Mont Blanc . Jde o trasu, která vede v délce přes 170 km kolem celého masivu Mont Blanc a prochází Francií, Itálií a Švýcarskem. Nastoupá se při ní kolem 10000 metrů. Z velké části se kryje s trasou slavného závodu UTMB . Autem do Prahy na letiště, přičemž zjišťuji, že vzadu je Passat tak pro dvě malé děti, ale rozhodně ne pro tři dospělé, byť nikterak rozložité. Letadlem do Ženevy a to je velká pohoda. Autobusem do Chamonix a druhým ...