Panebože, oni jsou ještě pořád na trase! Je neděle odpoledne, sedím u počítače. Mám za sebou jednu z nejtěžších stovek, co se u nás dá "běhat", k tomu cestu autem přes celou republiku a ve výsledovce koukám, že někteří účastníci jsou stále na trase! Mají za sebou přes čtyřicet hodin! Některé z nich znám osobně a rozhodně to nejsou chodci. Tomu říkám odhodlání. Když jsem na UTMR potkal Patrika, organizátora Pováží, napadlo mne, že bych si mohl zpestřit letošní sezónu něčím netradičním. Má zvědavost narostla poté, co Patrik pronesl, že tentokrát budou na trase i fixní lana :) Překvapivě nemám předstartovní horečku. Věci balím v klidu a bez velkého úsilí a přesto kupodivu nic nezapomenu. Na místě startu jsme s Dášou téměř dvě hodiny předem. Všude už je čilý ruch a každou chvíli je odněkud slyšet historka o tom, jaký je tenhle závod drama. Jednou už jsem ho absolvoval, takže to beru s rezervou. Patrikův předstartovní briefing je neméně vtipný jako před třemi lety. Bavím se a nev...
Ve stínu velikánů tvá maličkost se ztrácí. Dech krátí se k ránu a vzpomínky se vrací. V roce 2023 jsem s Mildou vyrazil na zatím nejhezčí z mých závodů – Ultra Tour Monte Rosa Stage Race . Zážitek to byl tak silný, že jsem okamžitě věděl, že se sem chci vrátit. Neměl jsem jasno, kdy; v mém bucket listu je toho spousta. Letos to rozhodně nevypadalo, že bych si dělal ambice na jakoukoli stomílovku, natož takto těžkou. Nicméně po celkem úspěšné účasti na Garda Trentino Trail 100 jsem neuváženě Kačce potvrdil, že v létě někam vyrazíme. Z několika variant nakonec zvítězilo UTMR (neplést s UTMB, které je o pár údolí vedle), a to rovnou ve své nejryzejší podobě, tedy Ultra 170, což skromně značí 170 kilometrů délky a přibližně 11 000 metrů převýšení. Neměl jsem vůbec naběhané objemy, neměl jsem vůbec naběhané dlouhé prudké seběhy, neměl jsem vůbec hlavu nastavenou na běhání. Chytala mne panika, do čeho j...