Zima, vítr, mlha ...
Je neděle kolem desáté dopoledne a já si dávám v autě pozdní snídani. Čekám na start podzimního Moldavského půlmaratonu. Před sebou mám 34 km po mírně zvlněné trase z Moldavy na Fláje a zpět.
Těsně po dvanácté startujeme. Zapínám Garminy a vyrážím za prvními v domnění, že si je budu držet na dohled. Zapomněl jsem na tu mlhu, takže první se mi ztrácí po pár metrech. Zapomněl jsem na rozdíl v kondici, takže druhý se mi ztrácí po pár kilometrech. Ale co, běží se mi dobře, čubina tahá tak akorát, trasa je pěkná (tedy kdyby bylo něco vidět) a nikdo další už mne předběhnout nemůže, páč se psy startujeme jen tři. Výhoda běhání se psem je, že ač naprostý amatér a v podstatě začátečník, člověk může být docela často na bedně :)
Na občerstvovačkách do sebe poctivě posílám minerály a teplý čaj.
Na Flájích jako zázrakem na chvíli vyleze slunce, takže si užívám pohled na rozlehlou nádrž, kam jsem se chtěl už léta podívat.
Zpátky to jde už trochu ztuha, protože jak je mým zvykem, začátek jsem přepálil a teď mi dochází šťáva. Navíc je trasa spíš do kopce, ale možná je to jen pocit. Na poslední občerstvovačce si dávám chvilku oddych a předbíhá mne Zuzka Hofová. Běží na prvním místě mezi ženami, takže její nasazení je trochu jinde, než mé :)
Po třicátém kilometru už to jde dost ztuha. Cítím se bez energie a poslední stoupání z poloviny vyjdu. Závěrečný kilometr do cíle už je pohodový, hlava ví, že už je to kousek, takže říká tělu, že s tou únavou to nebylo tak zlé. V cíli jsem za 3:01:40, což mne příjemně překvapuje a říkám si, že je škoda, že jsem si čas víc nehlídal, protože těch pár minut přes tři hodiny je škoda.
V cíli mne čeká zima, vítr a mlha, takže valím rovnou do auta, zapínám topení a v suchu a teple dávám pozdní oběd. Na bedně si užívám svým 10 vteřin slávy a pak už jen hustou mlhou pomalu domů.
Takže zase na jaře ...
Je neděle kolem desáté dopoledne a já si dávám v autě pozdní snídani. Čekám na start podzimního Moldavského půlmaratonu. Před sebou mám 34 km po mírně zvlněné trase z Moldavy na Fláje a zpět.
Těsně po dvanácté startujeme. Zapínám Garminy a vyrážím za prvními v domnění, že si je budu držet na dohled. Zapomněl jsem na tu mlhu, takže první se mi ztrácí po pár metrech. Zapomněl jsem na rozdíl v kondici, takže druhý se mi ztrácí po pár kilometrech. Ale co, běží se mi dobře, čubina tahá tak akorát, trasa je pěkná (tedy kdyby bylo něco vidět) a nikdo další už mne předběhnout nemůže, páč se psy startujeme jen tři. Výhoda běhání se psem je, že ač naprostý amatér a v podstatě začátečník, člověk může být docela často na bedně :)
Na občerstvovačkách do sebe poctivě posílám minerály a teplý čaj.
Na Flájích jako zázrakem na chvíli vyleze slunce, takže si užívám pohled na rozlehlou nádrž, kam jsem se chtěl už léta podívat.
Zpátky to jde už trochu ztuha, protože jak je mým zvykem, začátek jsem přepálil a teď mi dochází šťáva. Navíc je trasa spíš do kopce, ale možná je to jen pocit. Na poslední občerstvovačce si dávám chvilku oddych a předbíhá mne Zuzka Hofová. Běží na prvním místě mezi ženami, takže její nasazení je trochu jinde, než mé :)
Po třicátém kilometru už to jde dost ztuha. Cítím se bez energie a poslední stoupání z poloviny vyjdu. Závěrečný kilometr do cíle už je pohodový, hlava ví, že už je to kousek, takže říká tělu, že s tou únavou to nebylo tak zlé. V cíli jsem za 3:01:40, což mne příjemně překvapuje a říkám si, že je škoda, že jsem si čas víc nehlídal, protože těch pár minut přes tři hodiny je škoda.
V cíli mne čeká zima, vítr a mlha, takže valím rovnou do auta, zapínám topení a v suchu a teple dávám pozdní oběd. Na bedně si užívám svým 10 vteřin slávy a pak už jen hustou mlhou pomalu domů.
Takže zase na jaře ...
Komentáře
Okomentovat