Ve stínu velikánů tvá maličkost se ztrácí. Dech krátí se k ránu a vzpomínky se vrací. V roce 2023 jsem s Mildou vyrazil na zatím nejhezčí z mých závodů – Ultra Tour Monte Rosa Stage Race. Zážitek to byl tak silný, že jsem okamžitě věděl, že se sem chci vrátit. Neměl jsem jasno, kdy; v mém bucket listu je toho spousta. Letos to rozhodně nevypadalo, že bych si dělal ambice na jakoukoli stomílovku, natož takto těžkou. Nicméně po celkem úspěšné účasti na Garda Trentino Trail 100 jsem neuváženě Kačce potvrdil, že v létě někam vyrazíme. Z několika variant nakonec zvítězilo UTMR (neplést s UTMB, které je o pár údolí vedle), a to rovnou ve své nejryzejší podobě, tedy Ultra 170, což skromně značí 170 kilometrů délky a přibližně 11 000 metrů převýšení. Neměl jsem vůbec naběhané objemy, neměl jsem vůbec naběhané dlouhé prudké seběhy, neměl jsem vůbec hlavu nastavenou na běhání. Chytala mne panika, do čeho ...
O mých bězích na vzdálenosti větší než dlouhé