Kam běžím

“Dál bloudím neznámou krajinou. Vůkol jen hluboké lesy. Běžím byť neběžím za jinou. Ach cíli vzdálený kde jsi?” Příměr k vyhlášenému Lavaredu mne napadl, když jsem viděl výsledné časy letošního ročníku Týnišťských šlápot . Ano, je to lehce s nadsázkou, ale ne zase tolik. Vzdáleností jsou oba závody prakticky totožné. Převýšení je na Šlápotách sice o 1000 metrů menší, ale co se obtížnosti terénu týká, myslím, že Šlápoty vedou. A když si porovnám časy jedné z běžkyň, která absolvovala letos oba závody, tak Lavaredo za cca 19:38 a Šlápoty za 20:09. A to se v ani jednom případě neflákala. Letošní účast jsem hodně zvažoval. Za pár týdnů mne čeká zatím nejdelší závod, jaký jsem kdy absolvoval. Nebyl jsem tedy jistý, zda už není čas zvolnit. Když jsem ale na startovce viděl i další účastníky onoho závodu, usoudil jsem, že Šlápoty pojmu jako kvalitní trénink. Plán tedy byl nesnažit se běžet rychleji, než ostatní. Jenže plán je jedna věc. V pátek před startem trávím den nabitý jedním jednáním z...

V pátek večer ležím v posteli. Venku leje jako z konve a já si najednou vzpomenu, že Miloš během dne posílal odkaz na sledování jeho pokusu o Druidovu výzvu ; vypečenou to stomílovou akci po pražském předměstí. Ve zcela iracionálním chvilkovém zápalu soucitu s kamarádovým utrpením mu píšu, ať dá případně vědět a já mu vyrazím na pomoc. Chvíli mne ta představa dokonce i láká. Vzápětí usínám. Ráno se probouzím a s mírnými obavami sahám po telefonu. Miloš naštěstí píše, že to v tom psím počasí musel zabalit. Oddychnu si, protože večerní euforie je dávno pryč a já se i nadále mohu věnovat regeneraci (čti nicnedělání) po Zubaté . Ze slušnosti alespoň Milošovi zavolám, jak to ne/šlo, jak je na tom, a že má příště dát vědět, až ho zase napadne takováhle víkendová zábava. Uplyne pár dalších regeneračních dní. Ve středu cinkne zpráva. Píše Miloš, že mne bere za slovo a ať si na sobotu nic neplánuji, páč chce dorazit Druida. Lehce v hlavě kalkuluji, jak rozumné je 14 dní po Zubaté běžet takovou ...

Po návratu z oběhu Mont Blancu koukám do kalendáře a vidím časoprostorovou trhlinu na neděli 7.7.24. Domlouvám se s Dášou, že by snad konečně mohl klapnout nápad zaběhnout společně Zubatou . Tahle individuální běžecká výzva vybírá z Jizerek asi to nejhezčí, nač tam člověk může narazit. V pondělí koukám na předpověď a Jizerky slibují 16 °C a hustý déšť; no paráda. V průběhu týdne se nenápadně Dáši ptám, jestli jí to nevadí, ale dostávám zcela jasnou odpověď, že to přeci nebudeme vzdávat. No tak nebudeme, no. V pátek mi dorazí fungl nové Altra Timp 5, a tak je alespoň krátce testuji v kopcích za barákem, jestli to v nich půjde. Sedí skvěle, v technickém terénu jsou stabilní, nekloužou, nikde nic netlačí a díky podrážce od Vibramu by měly držet i na mokru. Předpověď už slibuje jen mírný déšť. V sobotu večer procházím výsledné časy běžců před námi a v hlavě se mi pomalu rodí plán. Vím, že Dáša běhá skvěle a když se dívám na nejrychlejší ženský čas, věřím, že má na to ho překonat. Nastavuji...