Kam běžím

Mých posledních 12 měsíců běhání/neběhání a boje se zánětem plantárních fascií Říjen 2024 Odběháno 88 km. Stěží zvládám odběhat naše pravidelné soustředění, tentokrát v Krkonoších, jak mne bolí plantárky . Pozitivem je, že si neplánovaně odškrtnu výstup na Sněžku, kam se s Lenkou prodíráme nekonečným zástupem turistů. Po soustředění se  objednávám k doktorovi a ten konstatuje, že mám zánět plantárních šlach, což jsem tak nějak tušil. Absolvuji rázovou vlnu. Pravá noha se díky tomu výrazně zlepšuje, zato levá jde úplně do kopru. Sotva došlápnu na patu.   Listopad 2024 Odběháno 6 km. Levá noha se nelepší. Prosinec 2024 Odběháno 62 km. Absolvuji do paty obstřik, čehož se děsně bojím, ale nakonec to není tak strašné. Efekt bohužel žádný. Nakonec dostávám doporučení na ozářky. Leden 2025 Odběháno 110 km. Únor 2025 Odběháno 96 km. V rámci ozáření absolvuji i rentgen, kde se zjistí, že mám slušnou patní ostruhu. Nevím, co si o tom myslet, když mi při říjnové návštěvě doktor...

v těch kotárech hlavu ztrácím mezi kopci rozkročen ve větru myšlenky sbírám holí mávám kam ubírám se v dál jsem král i pěšec když za úsvitu červánkům vstříc na dalším vrcholu dám sám sobě mat Je začátek září 2024. Volá Kačka, že se ruší stomílovka Ze dna na vrchol. Vlastně se mi ulevuje, protože jsem v takovém shonu, že se vlastně ani moc netěším. No jo, jenže co teď, když už mám zabalené věci? V hlavě se rodí plán. Dlouho jsem nebyl na Slovensku (naposledy před měsícem)... a za týden se tam běží Big Bear’s Ultra... a Kačka tam jede... a já bych vlastně mohl také... a proč ne? Cesta mojí pojízdnou skříní bez klimatizace, která si dala pauzu před zimní sezónou, není úplně nejkomfortnější a hlavně je dlouhá. I tak jsme večer před startem na místě a máme čas i na výbornou večeři v náhodně objevené japonské restauraci. Při těch pár kilometrech, které při tom nachodíme, si bohužel dost citelně uvědomuji, že plantárky mne stále bolí. No co, pořád je tu šance, že přestanou po prvních padesát...