Kam běžím

Pražská stovka 2021 Mluvíme všichni o pekle, ale všichni se do něj dobrovolně hrneme a hlásíme. Myslím, že bychom tomu měli říkat ráj. - Wudy -   Tenhle report bude trochu ultra a taky bude jiný v tom, že do něj přispěl parťák Miloš jak textem, tak fotkami ;) Dva týdny před startem se Miloš ptá, jestli s ním někdo nechce běžet "krátkou" trasu Pražské stovky . Chvíli to ve mně hlodá, ale házím se do klidu,  mám za sebou Vokober(g) a to nebylo rozhodně zadarmo. Nicméně myšlenka hlodá dál. Čtyři dny před startem se jen tak podívám na startovku závodu a vidím, že Miloš je přihlášený, ale na trasu 135!?! Píšu mu, o co jde. Prý na něj převedl někdo registraci, tak do toho jde. Rychle si sumíruju, že se vlastně po Vokobergu cítím zregenerovaný a opatrně se Miloše ptám, jestli by mne nepřibalil. Souhlasí. Je rozhodnuto. Den předtím jsem totiž viděl skvělý dokument a silně tím ovlivněn jsem si řekl, že není nač čekat. Registuji se. Jsem magor, cítím se jako plnohodnotný ultrašílenec...

Už vím, že únava je jen stavem mysli. Už vím, že když na 35. kilometru chcete omdlít, po dalších šedesáti se můžete cítit relativně dobře. Už vím, že sto kilometrů se zvládnout dá. Vokober(g) je rogainingový závod, kde dopředu netušíte, co vás vlastně čeká. Víte jedině to, že to bude do kopce a že musíte mít parťáka, na kterého je spoleh. Parťáka mám na jedničku; Kája má zkušenosti a umí se v terénu orientovat. Bonusem je, že některé ty kopce zná ještě z raného mládí :) Na předpokládaném startu na Doubravké hoře se dozvídáme, že start bude jinde. Nasedáme do autobusů a cesta připomíná odjezd na školu v přírodě - do první řady ti, co blinkají a všichni ostatní se dohadují, kam nás vezou. Vysadili nás na benzínce nedaleko Loun, rozdali nám mapu se seznamem kontrolních bodů a že na to máme 24 hodin s cílem na Doubravce. Chvíli váháme, jestli začít studovat, kudy se vydat, ale rychle se necháváme strhnout davem a vyrážíme s tím, že to prostě budeme řešit průběžně. První kontrolní bod je hn...