Kam běžím

Zima, vítr, mlha ... Je neděle kolem desáté dopoledne a já si dávám v autě pozdní snídani. Čekám na start podzimního Moldavského půlmaratonu. Před sebou mám 34 km po mírně zvlněné trase z Moldavy na Fláje a zpět. Těsně po dvanácté startujeme. Zapínám Garminy a vyrážím za prvními v domnění, že si je budu držet na dohled. Zapomněl jsem na tu mlhu, takže první se mi ztrácí po pár metrech. Zapomněl jsem na rozdíl v kondici, takže druhý se mi ztrácí po pár kilometrech. Ale co, běží se mi dobře, čubina tahá tak akorát, trasa je pěkná (tedy kdyby bylo něco vidět) a nikdo další už mne předběhnout nemůže, páč se psy startujeme jen tři. Výhoda běhání se psem je, že ač naprostý amatér a v podstatě začátečník, člověk může být docela často na bedně :) Na občerstvovačkách do sebe poctivě posílám minerály a teplý čaj. Na Flájích jako zázrakem na chvíli vyleze slunce, takže si užívám pohled  na rozlehlou nádrž, kam jsem se chtěl už léta podívat. Zpátky to jde už trochu ztuha, protože j...